Jak jsem založila KPZ a zase ji zrušila. Díl 1. bedýnky plné zeleniny i přátelství
Když jsem se přestěhovala z jednoho venkova na druhý, čekala jsem, že sousedi budou handlovat s přebytky ze zahrádek a biozelenina poteče proudem. Jenže chyba lávky. A tak jsem se na mateřské rozhodla vzít to do vlastních rukou.
Co je to vlastně ta KPZ-ka?
Když se řekne KPZ, většina lidí si vybaví Krabičku poslední záchrany se sirkami a rybářským vlascem. Taky ale tahle zkratka znamená Komunitou podporované zemědělství. Je to systém, který u nás před 8 až 10 lety zažíval obrovský boom – a z dobrého důvodu.
Funguje bez jakýchkoliv prostředníků:
• Spotřebitel se zaváže, že bude po celou sezónu odebírat produkty od konkrétního farmáře a zaplatí mu za ně dopředu.
• Zemědělec získá jistotu a stabilní základ. Ví přesně, pro koho pěstuje, kolik toho má zasít, kolik bude potřebovat lidí a jak má naplánovat hospodaření.
V Česku (a nejen u nás) totiž často nastává absurdní situace: úroda je skvělá, ale výkupní ceny jsou (mj. i kvůli rozdílné dotační politice zemí EU) tak nízké, že se farmáři ani nevyplatí ji sklízet. Papriky zůstávají na poli, cibule se zaorává, mléko vylévá. KPZ tomuto mrhání předchází.

z rodinné zahrady výdejním místem
V roce 2019 jsem byla doma se dvěma malými dětmi. V okolí nebyl žádný bio obchod a představa, že si na venkově nemám kde koupit poctivou mrkev, mě přiváděla k šílenství. Kamarádka mě tehdy přivedla na myšlenku založit vlastní KPZ skupinu.
Upřímně? Moc šancí jsem tomu nedávala. Potřebovala jsem sehnat alespoň 10 odběratelů a říkala jsem si, že si u nás ve vsi přece každý pěstuje svoje. Ale světe div se – sehnali jsme se!
Navázali jsme spolupráci se Svobodným statkem na Soutoku, ze kterého nám začala jezdit zelenina. Později jsme přidali sýry z Hospodářství pod Strážným vrchem a časem vznikla i navazující výdejna pro hromadné objednávky.

zelenina jako sociální síť na mateřské
Upřímně přiznávám, že moje motivace byla dvojí:
• Chtěla jsem čerstvou, lokální zeleninu bez pesticidů a dávalo mi obrovský smysl podporovat konkrétního farmáře, který se stará o půdu a krajinu.
• Byla jsem na mateřské a potřebovala jsem mezi lidi.Každé dva týdny u nás na zahradě přistály klasické zelinářské bedýnky. Dostali jsme rozpis, kolik čeho patří do jednoho podílu, a začalo rozdělování. Děti si hrály, maminky si popovídaly, probraly se recepty - skvělý pravidelný rituál. Vnikla z toho přátelství, která trvají dodnes.
Na začátku to bylo boží. Zelenina byla skvělá, sezóna běžela a my jsme s nadšením zvládli i covidové období. Jenže jak roky běžely, začaly se nad naší KPZ-kou stahovat mraky…
(Pokračování v příštím díle: Kde končí láska k přírodě a začíná frustrace z nekvalitní zeleniny?)