Statistický chyták: Proč má Česko v BIO zemědělství skvělá čísla, ale na talíři to moc nepoznáte?

Ze statistik by se mohlo na první pohled zdát, že si Česká republika nestojí v evropském měřítku vůbec špatně. Celkem 17 % všech zemědělských ploch připadá na ty ekologicky obhospodařované. To je ve srovnání se Španělskem zhruba o 5 % více a společně s Řeckem jsme mezi státy EU v první desítce.

číslo, které zní skvěle (ale klame tělem)

Když se podíváte na oficiální žebříčky Eurostatu, Česká republika vypadá jako evropská bio-velmoc. S téměř 17 % zemědělské půdy v ekologickém režimu s přehledem porážíme průměr EU (kolem 10 %)  i země jako Španělsko, Nizozemí nebo Francii.

proč zdání klame a biopotraviny českého původu jsou v obchodech pořád spíše výjimkou?

Odpověď leží v tom, co se do této statistiky vlastně počítá. Při čtení dat je důležité znát metodiky, jakými se získávají.  Total Organic Area  - v grafu Půda v režimu ekologického hospodaření - je součet všech ekologicky obhospodařovaných ploch, což zahrnuje ornou půdu, ale taky trvalé kultury (jako vinice nebo sady) a trvalé travní porosty.

A právě tady se láme chleba. Většinu českých “bio ploch” totiž tvoří právě louky a pastviny. Na těch není vůbec nic špatného - přispívají k zadržování vody v krajině, zvyšují biodiverzitu  a odolnost krajiny a umožňují chovat hospodářská zvířata v ekologickém režimu. Pokud ale chceme vědět, kolik se u nás pěstuje potravin pro přímou lidskou spotřebu v biokvalitě, musíme odstranit trvalé travní porosty a krmnou produkci a zbyde nám - 1 %. Do 1 % všech ekologicky obdělávaných ploch v Česku se vejdou všechny bio farmy pěstující ovoce, zeleninu,obiloviny, luštěniny,ořechy a bio vinice! Potom už není takové překvapení, že najít v obchodě českou biopapriku nebo biomeruňky je téměř nadlidský úkol.

Naproti tomu v Řecku je poměr produkce pro lidskou spotřebu kolem 15 %, ve Španělsku téměř 30 % organicky obdělávané půdy. Většinu z toho tvoří olivové háje, vinice a ovocné sady.

proč ten rozdíl?

1. Geografie a klima

I když u nás máme rozsáhlé polnosti i sady na Moravě nebo v Polabí, většina bio ploch se nachází v podhorských a horských oblastech, kde nejsou pro pěstování zeleniny a ovoce příliš vhodné podmínky. Na řeckém či španělském území najdeme mnohem víc prostorů, kde je možné pěstovat trvalé kultury jako hrozny nebo olivy, ale i zelinářských oblastí.

2. Historie

Česko patří v EU k zemím s největší průměrnou velikostí farem. Díky pozůstatkům kolektivizace a později restitucím pozemků málokterý podnik hospodaří na vlastní půdě. Až 75 % veškeré zemědělské půdy se propachtovává, to znamená, že jí neobdělávají její vlastníci.
Jednoduše řešeno - za socialismu byla propojena obrovská množství původně malých polí do obrovských lánů, na kterých hospodařila velká zemědělská družstva. Po sametové revoluci získala velká část původních majitelů svoje polnosti zpět, ale málokdo měl po takové odmlce zkušenosti nebo zemědělské stroje a problémem byl i přístup k malému poli uprostřed sto hektarových lánů. Zmizel vztah.

3. Dotace

Dotační systém v ČR v posledních 20 letech byl nastaven tak, že velmi podporoval přechod do bio režimu právě u luk a pastvin - téměř bez jakékoli investice jste mohli začít čerpat dotace na hektar. Podle Single Area Payment Schedule v podstatě stačilo přihlásit se do systému, projít certifikací, dodržet počet zvířat na plochu a 1-2* ročně louku posekat. 
Přechod farmy, která pěstuje zeleninu nebo obilí, na bio produkci byl (a je) výrazně složitější, vyžaduje mnohem více lidské práce, úplně jiný přístup, jinou technologii, vzdělávání se a další.

blýská se na lepší časy

Od roku 2023, kdy vstoupil v platnost nový Národní strategický plán, se situace mění k lepšímu, i když pomalu.
Přestaly úplně “bezhlavé” dotace na velké plochy, výrazně se zvedly sazby na hektar plodin pro přímou lidskou spotřebu a naopak zpřísnily podmínky pro čerpání na louky a pastviny. I tak je opravdové pěstování a prodej potravin v ekologickém režimu taková výzva, že se do toho pustí jen málokdo.

kam tedy pro opravdu české bio potraviny?

Nejlepší je najít si svého farmáře v okolí a nakupovat přímo od něj.
Za sebe můžeme bez výčitek doporučit například ovocnářství Karešovi a nebo sice “bez papíru”, ale zato s duší v hlíně - Simču Hrochovou, která stojí za Rodinnou farmou Částkov nebo manželé Šimonovi z Farmy Mezi Řádky.

O tom, proč ekologicky hospodařících farem a zahrad je u nás víc, ale certifikaci neřeší, zase příště. A když dostanete chuť na to, co v Česku neroste, mrkněte k nám :)