Začalo to levnou letenkou a zarostlou zahradou

Jak jste se na La Palmu vůbec dostali?

Dovedly nás sem děti. Mám dvojčata, narodila se předčasně. V únoru, když jim bylo šest měsíců, byla v Praze hrozná zima a doktorka nám zakázala chodit ven. Tak jsme si řekli, že musíme někam, kde je mírnější klima, abychom mohli normálně fungovat a abych se nezbláznila.

Zrovna tehdy byly extrémně levné letenky na La Palmu, 30 eur na osobu, kočárek, autosedačky, postýlka a kufr pro děti zdarma. To jsme prostě nemohli nechat být. A ostrov nás úplně uchvátil.napsat Antonisovi do Řecka, jestli ještě něco zvládneme přiobjednat.“** Antonis odpověděl téměř okamžitě: „Yes, of course :-).“ Nadšeně jsem zprávu přeposlala Honzovi a protože byl pátek večer, dál už to neřešila.

Podruhé jsme přijeli s tím, že se jen podíváme na nemovitosti. Tady byly tehdy domy opravdu levné. Koupili jsme dvojdům za dva miliony korun. To se v Praze nedala pořídit ani garsonka. Vzali jsme si na to hypotéku z Čech. Na začátku jsme dům pronajímali, aby si vydělal na splátky.

Kdy přišlo rozhodnutí, že tam zůstanete natrvalo?

Přišel covid a s ním i rozhodnutí, že nejde dlouhodobě udržet dvě domácnosti, chalupu v Chotěvicích a zároveň dům tady. S lockdownem jsme se rozhodli zůstat na La Palmě, abychom si všechno mohli v klidu promyslet.

Pak v Čechách vystřelily ceny nemovitostí, tak jsme prodali chalupu a celý výnos jsme investovali tady. Koupili jsme první pozemky, celé to vyčistili a vybudovali. Nemuseli jsme řešit žádné další hypotéky nebo půjčky. To, co přišlo z Čech, jsme vložili sem. Od té chvíle už jsme tu zůstali.

A co práce v Čechách, nezůstalo vám tam ještě něco?

Do Čech jezdím poměrně často, hlavně na veletrhy nebo v létě, kdy tam máme spoustu food festivalů a různých větších akcí. Když tam jedeme, spíme u rodičů nebo kamarádů. Domov máme už jen tady na Kanárech a letos to bude čtvrtý rok, co tu jsme natrvalo.

Jaký je vlastně tvůj původní obor?

Jsem restaurátorka knih. Můj muž Petr měl v Česku firmu, personální agenturu zaměřenou na IT. Ani jeden z nás nemá vystudované zemědělství. Ale já pocházím z lesnické rodiny, takže jsem vyrůstala v lese a mám k tomu blízko. Později jsem si dělala nástavbu na České zemědělské univerzitě, obor konzervace přírodních látek, a mám za sebou jeden rok botaniky. Takže základ mám. Zbytek jsme se naučili v praxi.

A proč právě tropické ovoce? To přišlo jak?

Když jsme měli pozemek, začali jsme se podle jeho nadmořské výšky dívat na specifikace rostlin a na to, jak je zahrada orientovaná ke světovým stranám. Odtud jsme se učili, jaké druhy by mohly dávat smysl. Zahrady byly úplně zarostlé, musely se opravit staré terasy a všechno se vybudovalo znovu.

„Na začátku jsme se rozhodli hlavně srdcem. Ale pak jsme všechno promýšleli do detailu. Podle orientace pozemků, výnosů i zkušeností místních.“

Rozhodnutí, co vlastně budeme pěstovat, přišlo až potom. Když už byl pozemek připravený, začali jsme to konzultovat s lidmi, kteří tu žijí dlouhodobě a mají zkušenosti. Protože něco jiného říká internet, něco jiného vědecké studie. Ale žádná z nich není přímo z La Palmy. Takže když si člověk vybere plodinu třeba podle výnosu, doby sklizně nebo kupní síly, stejně je nejlepší to ověřit u někoho, kdo to tady skutečně pěstuje.

Kdo vám na začátku nejvíc pomohl zorientovat se v místních podmínkách?

Stali jsme se součástí asociace Pitapalma. Jsou v ní starousedlíci, kteří se těmto plodinám věnují roky, rozumí jim do hloubky a všechno násnaučili. Poskytli nám i první sazenice. Běžně stojí rostlinka třeba 20 eur, ale přes asociaci jsme je dostali za 50 centů. A když se spojíte s asociací, je to jednodušší i z hlediska odbytu.

Dává to dojem, že jste k tomu přistoupili hodně pragmaticky.

Jo, tak to je přesné. Naše první rozhodnutí je vždycky něco jako no tak si koupíme. Ale pak to není o tom, že bychom tam začali bez rozmyslu sázet tady stromek, támhle stromek. Nejdřív si promyslíme, co to bude stát a jestli to vůbec dává smysl.

Aha, a na čem to rozhodnutí stojí?

Cokoliv se tu vybuduje, je obrovská investice. Třeba dračí ovoce. To potřebuje kovové vzpěry, nosné konstrukce, celé to stojí opravdu hodně peněz. Když to postavíte a za rok si řeknete, že dračí ovoce vlastně pěstovat nechcete, tak jste vyhodili miliony oknem.

Takže žádná romantika, ale plán a rozvaha.

Přesně tak. A vím, že spousta lidí to tak nedělá. Koupí zahradu a řeknou si tady dám jeden stromeček, tamhle druhý a támhle by mohly být třeba maliny. Jenže ty vám to celé zarostou a už se tam pak nikdy nedostanete.

Zajímá vás jak složité je dostat exotické ovoce smysluplně do Čech? Těšte se na další díl rozhovoru s Bety z Ostrova Chutí.

Co tímto článkem chceme říct našim odběratelům? Za každým kouskem poctivého ovoce stojí promyšlené rozhodnutí, práce a odvaha změnit život od základů. Chtěli byste si ho taky dopřát, aniž byste se museli stěhovat přes půl Evropy? Ovoce od Bety i od dalších farmářů si právě teď můžete předplatit na celou sezónu.