Proč hledáme další pěstitele vedle Antonise?

Když jsme změnili název bedny z Řecký mix na Bohatá sklizeň, vynořily se otázky. Jak je to s tím Řeckem? Nezačne Výdejna chutí vozit random ovoce odkudkoliv? Proč hledají nové parťáky?

Výdejna chutí vznikla díky Vraťce, její zakladatelce, která se tehdy zapojila do projektu řešícího přístup zemědělců k hospodářské půdě. Tak se dostala mimo jiné i do Řecka, kde se setkala s vedoucím Koinobio, Antonisem Diamantidisem. V jeho sadu ochutnala pomeranče, které se nedaly s těmi dostupnými doma v Česku srovnat. Vraťka už tehdy fungovala v různých KPZkách, tak pro ni nebyl velký problém najít dost nadšenců a poskládat se na první paletu řeckého ovoce. Pro představu, jedna paleta je zhruba 600 kg plus mínus.

Na začátku fungovalo všechno čistě dobrovolnicky. Jenže zájem o ovoce postupně rostl, z první palety byly další objednávky a z malé iniciativy se časem stala firma, která začala nabízet i předplatné. Už to nebylo jen na Vraťce. Bylo potřeba zapojit další lidi, aby se celý provoz dal zvládnout a aby zákazníci měly jistotu ovoce na celou sezonu.

Blízký vztah je výhoda. A taky zodpovědnost.

Naše spolupráce s Koinobio stojí na velmi úzkém vztahu. S farmáři se známe osobně, víme, kdo ovoce pěstuje, v jakých sadech roste a jak se o něj starají.

Koinobio není jeden velký dodavatel. Je to sdružení malých farmářů, často opravdu malých sadařů, jejichž úroda se skládá dohromady. Když k nám přijedou pomeranče, neznamená to nutně, že jsou všechny z jednoho sadu od jednoho člověka. Často pocházejí z několika menších sadů. Pořád je to ale velmi úzká oblast. Většina ovoce pochází z Korintu. Výjimkou jsou avokáda, které pro nás pěstují na Krétě.

Tohle partnerství má spoustu výhod. Máme přímý vztah s lidmi, kteří ovoce pěstují. Můžeme se s nimi bavit o kvalitě, sklizni, odrůdách i o tom, co se v sadech zrovna děje. Jenže takhle blízká spolupráce s konkrétní oblastí a konkrétními lidmi s sebou nese i určitou křehkost. Když jste malý dobrovolnický projekt, dají se některé výpadky ustát snáz. Jakmile ale spolupráce vyroste a počítají s ní stovky zákazníků, je potřeba přemýšlet i nad tím, co se stane, když se něco pokazí.

Nemusí jít hned o velkou přírodní katastrofu. Počasí je čím dál méně předvídatelné a někdy stačí pár týdnů mrazů, sucha nebo deště navíc, aby se úroda v konkrétní oblasti výrazně proměnila. A najednou se může stát, že některé ovoce jeden nebo dva měsíce prostě není v takové kvalitě nebo množství, aby dávalo smysl ho vozit.

když nechceme prodávat anonymní ovoce, musíme myslet dopředu

Další věc je, že většina farmářů ve sdružení Koinobio je už ve vyšším věku. Mnoha z nich je šedesát, sedmdesát i víc let. Antonis patří mezi nejmladší. Jsou to lidé, kteří se o své sady starají celý život, ale může se stát, že už to pro ně časem nebude možné. A někdy se taková změna nemusí plánovat roky dopředu, ale může přijít velmi rychle.

A pak je tu ještě doprava. Chlazená doprava z Řecka je už teď složitá, drahá a organizačně náročná. Obzvlášť pokud nechcete vézt poloprázdné auto jen pro sebe, ale hledáte sdílenou dopravu, která dává větší smysl ekonomicky i ekologicky. To je někdy opravdu výzva.

Právě proto jsme začali přemýšlet, jak naši spolupráci nastavit tak, aby zůstala věrná tomu, na čem nám záleží – osobním vztahům, známému původu, kvalitnímu ovoci a férovému přístupu – ale zároveň nebyla závislá jen na jedné oblasti, jedné trase a jedné skupině farmářů. Srdcovou částí pořád zůstává Koinobio. Další pěstitele nehledáme jako náhradu, ale proto, aby sezona nestála jen na jedné oblasti.